Nová podoba městské knihovny - velká šance

Nová podoba městské knihovny - velká šance

Už od roku 2005, kdy město Holešov koupilo zámek, probíhá ve zdejších politických i veřejných kruzích diskuse, zda do jeho druhého poschodí umístit knihovnu, nebo ji ponechat ve stávajícím místě v bývalém Kneislově domě na náměstí Dr. E. Beneše.

Možná právě pro tuto často vzrušenější diskusi (a samozřejmě pro nedostatek financí) se od počátku devadesátých let na budovu knihovny na náměstí poněkud zapomenulo a ta natolik zchátrala, že sedostala prakticky do havarijního stavu, a to jak stavebně, tak svým vnitřním vybavením a uspořádáním.

Naštěstí v posledních měsících vedení města vzalo v potaz jednoznačný názor odborníků – knihovníků (včetně metodiků z Moravské zemské knihovny v Brně) i památkářů. Ten spočívá v tom, že městská knihovna má být otevřená, vlídně přístupná a lehce dostupná především svým hlavním uživatelům – dětem a seniorům, a tuto potřebu naplňuje stávající umístění na náměstí Dr. E. Beneše v č.p.17. A taky se za dobu, co je holešovská knihovna v centru města, prakticky „za rohem“ stala z této naší městské instituce jedna z největších, nejvýznamnějších a nejúspěšnějších knihoven v celém kraji. Počtem 115 478 výpůjček za rok a s 1 798 registrovanými čtenáři překonává knihovny v mnoha městech i podstatně větších, než je Holešov. Její aktivity zejména pro děti, společenské a kulturní akce, podporu vlastivědné činnosti a vzdělávání jistě není třeba přibližovat – ti, kteří se o to zajímají, velmi dobře vědí, jak mimořádný je v posledních letech význam městské knihovny v těchto oblastech. Naopak představa, že by knihovna přinesla do holešovského zámku „potřebný život“ je poněkud naivní a především mylná. Všechny zámky vyšší šlechty, jejichž je holešovský zámek typickým příkladem, byly vždy budovány a po většinu své existence využívány pro velmi malý počet lidí – ostatně během zimních měsíců byly skoro opuštěné, neboť panstvo bydlelo ve svých vídeňských, pražských či brněnských palácích či bytech. A i během letní sezony zde pobývala jen rodina velmože, pár jejich hostů a služebnictva, ostatně už výraz „zámek“ vznikl proto, že tyto objekty byly uzamknuté a lidé do nich neměli běžný přístup. Lámat tento fakt přes koleno a snažit se umístěním knihovny jaksi násilím a nepřirozeně dostat lidi do zámku, je snaha stejně směšná, jako hloupá a odsouzená předem k nezdaru. Ostatně nejen šlechta a její architekti dobře věděli, k čemu mají honosné budovy sloužit. Vezmeme – li si například budovu Národního muzea v Praze – to je zcela nejvýstavnější objekt palácového typu v České republice, zastiňující dokonce i Pražský hrad – a je postaven tak, aby vyvolával v návštěvnících pocity stejné jako zámky (a výstavné chrámy) – pocit pokory, úcty – v případě muzea před historií naší země, v případně zámků před šlechtickým pánem, v případě chrámu před Bohem. A nikdy se v těchto velkých, monumentálních budovách nečekaly davy lidí, které by je „oživovaly“. Naopak knihovny, včetně těch „národních“ se i na konci 19. století, v době největšího monumentalismu, budovaly jako příjemné městské domy, kde lidé chodí, aby zde trávili v pohodě svůj čas. Umístění knihovny do zámku by bylo stejně hloupé jako snaha zřídit v kostele zábavní park – to prostě nefunguje a fungovat nemůže.

Už v roce 2019 proto vedení města Holešova rozhodlo o tom, že ve druhém patře holešovského zámku bude umístěn prohlídkový okruh zámeckých interiérů, muzeum a tzv. badatelské knihovny, tedy knihovní fondy muzejní, Očadlíkovy knihovny a archívu pěveckého sboru Podhoran, které nyní prostorově zatěžují stávající knihovnu a přitom nejsou běžně využívány čtenáři, ale těší se zájmu badatelů a odborníků, kteří studují vzácné svazky, v nich umístěné. A že současná budova knihovny bude v rámci finančních možností města rekonstruována a bude sloužit jako půjčovna, otevřená doširoka všem čtenářům, snadno přístupná dětem a seniorům a současně jako místo setkávání, vlídně přijímající všechny, kteří rádi čtou a vzdělávají se.

Protože stav budovy opravdu není dobrý, byl již před dvěma lety zpracován projekt její rekonstrukce. Ten ale neřešil vnitřní uspořádání knihovny, které je vlastně více než dvacet let provizoriem, řešícím nedostatek prostoru a přetížení všech jejích částí. Stávající podoba interiéru už ale nevyhovuje nejen čtenářům (a samozřejmě knihovnicím), ale i bezpečnostním a požárním předpisům – současný stav porušuje prakticky všechno! Na doporučení Metodického centra pro výstavbu a rekonstrukci knihoven při Moravské zemské knihovně v Brně oslovila holešovská knihovna špičkového architekta, specializujícího se mimo jiné na knihovní interiéry Ing. arch. Karla Bidlo. Ten se seznámil jak s problematikou holešovské knihovny, tak s místními podmínkami a zpracoval studii, jejíž hlavní části si Vám dovolujeme představit. Architekt Bidlo skvěle pracuje se stávajícím prostorem naší knihovny, zachovává její všechny památkově hodnotné části (dřevem obložené schodiště s vitrážovými prvky a reprezentativní studovnu), zbytek interiéru, který je nyní „utopený“ a přehlcený knihovnickými regály rozvolňuje do velkorysého otevřeného prostoru, propojujícího dvě patra budovy s ochozy, centrálním obslužným pultem, přístupným ze všech stran, hravou dětskou částí s posuvnými variabilními regály a spoustou světla. Do takto navržené knihovní půjčovny se přitom vejdou všechny aktivní knihovní fondy, určené k půjčování čtenářům. Ostatně posuďte předložené návrhy sami. Teď je to už jen na vedení města, aby pokud možno v dohledné době uvolnilo (a sehnalo) prostředky na rekonstrukci naší knihovny. Navržená studie je krásnou ukázkou moderní knihovny 21. století, ale do století 22. by asi její modernost nevydržela…. Potřeb má naše město jistě spoustu. Ale pokud se podíváme na počty návštěvníků knihovny, na počty výpůjček, je jasné, že holešovská městská knihovna slouží opravdu mimořádně velkému počtu občanů a navíc těm nejpotřebnějším – dětem a seniorům. Je nezpochybnitelně vizitkou každého města, každé obce, jakou má knihovnu. Je to výraz osvícenosti, kulturnosti a vzdělání představitelů města či obce. My máme špičkové knihovnice, skvělé knihovní fondy, ale knihovní budova ve stávajícím stavu to je (i ve srovnání s okolními městy – a nejen s nimi) ostuda. Nezakopejme skvělou hřivnu, kterou máme, ať nejsme budoucím generacím (a nejen jim) pro smích.

Karel Bartošek